V městě mrtvého šéfa VI.

zpět

V městě mrtvého šéfa VI.

Franta Kocourek - reportáž ze smutečního Zlína 1932

 

V Baťově krychli.

 

Tatra pana Hudečka vyjíždí z tovární brány, kolem budovy Baťova poštovního a telegrafického úřadu a kolem Baťovy celnice. Po levé straně park se zámkem, který Baťa koupil a daroval městu i se sadem, v němž zřídil malou zoologickou zahradu. Neboť, proč by obyvatel Zlína a věrný baťovec nemohl vidět na vlastní oči a přímo ve Zlíně skutečného velblouda nebo lva? Je to přece tak jednoduché! V zámku je teď restaurace, kavárna a klubovny, kde možno přespat.

Kolem prodejny ASO a obchodů se smutečními výklady na náměstí. Obyčejné maloměstské náměstí s baťovsky rozsáhlou radnicí, ale nestylovou a několika domy, z nichž je vidět, že by bylo zlínské náměstí za dalšího starostování Baťova vypadalo docela jinak. Po asfaltové silnici vjíždí auto mezi zdi červených krychlí, do jednoho z městeček rodinných domků. Před jedním z nich zastavujeme.

A obyvatel krychle, v níž bydlí obyčejné dvě rodiny v samostatných bytech, vypráví: „Jednou sem pan šéf přijel, podíval se po bytě a povídá: To jste do toho ale musili dát pěkné peníze! Byla u nás švadlena, šel k ní, podal jí ruku a představil se jí: Jsem Tomáš Baťa, povídá. Zastyděli jsme se s ženou, že jsme mu ji sami nepředstavili. Ale koho to napadlo? A zase, když šel pryč, poroučel se mé ženě i švadleně, no říkám vám, velký demokrat a při tom úplný anglický lord, aristokrat každým coulem.“

Elektrická lampa osvětluje za oknem stromky, vchází sem s polí a lesů lahodný vzduch. Dýcháme v blahobytné pohodě, žijeme kus zlínské idyly po práci, v účelně a mile řešeném seriovém interieuru, v hovoru o mrtvém šéfovi, v hovoru nenovinářském.

                                                                                     ...pokračování příště...

zpět