V městě mrtvého šéfa IV.

zpět

V městě mrtvého šéfa IV.

...reportáž ze smutečního Zlína...Franta Kocourek 1932

 

Pět minut u jednoho z generálního štábu.

 

S tím byste měl mluvit, řekli mi. Jmenuje se Mlýnek a je to šéf zásobovacího oddělení. Takové hlavní kolečko závodů: on předpisuje druhy, které se mají vyrábět, on se stará, aby prodejny měly standard, aby jim nic nescházelo, aby mohly bezvadně obchodovat, aby sklady byly úplné. To je člověk, který se musí postarat, aby se přestal vyrábět druh, který se přestane prodávat, a aby se hned začal dělat druh pro tu dobu vhodný.

Dobrá, chtěl bych mluvit s panem Mlýnkem. Je třeba hledat ho zdviží i pěšky po všech čertech, ale přece ho chytnu. Stojí nad stolem s hromadou modrých obálek, s vyhrnutými rukávy, dívá se na mě s nedůvěrou. Povídá: „Chceme udržet to, čemu nás šéf učil“

Co je v těch obálkách?

Objednávky z Prahy. Máme zítra pohřeb, a chceme, aby byly všechny naše prodejny bez opoždění obslouženy. Ještě dnes noci budeme expedovat.“

Řekl byste mi, pane Mlýnku, kolik je Vám let?“

Třicet.“

Stiskl jsem mu ruku a nechal ho s jeho modrými obálkami, plnými tisíce čísel psaných tužkou v různých rubrikách. Dověděl jsem se později, že toto odpovědné místo zastává čtyři léta. Stal se tedy jedním z hlavních Baťových spolupracovníků, když mu bylo dvacet šest let.

Vzpomněl jsem si s úsměvem především na naše ministerstva a jiné státní úřady a podniky. Jen si představte tu hrůzu: šestadvacetiletý člověk na příklad odborovým přednostou!

Dva principy: v jednom, pro který se nemůžeme dostat vpřed, je kult pokročilého věku, předepsaného postupu z hodnostní třídy, hezky podle pragmatiky, třeba bez schopností, bez jakéhokoliv úspěchu, setrvačně, mechanicky, zajištěně, proti všem pravidlům zdravého rozumu. V tom druhém, zlínském, kult mládí, schopnosti, dobrých výsledků, úspěchu, samostatnosti, iniciativy, ve státních úradech i v jiných místech soustavně ubíjené.

...pokračování příště...

zpět