V městě mrtvého šéfa III.

zpět

V městě mrtvého šéfa III.

...reportáž ze smutečního Zlína...Franta Kocourek 1932

Za Baťovým stolem.

A kde vlastně úřadoval pan Baťa?

 "Dovedu vás tam" řekl pan Hudeček. " To musíme jít do druhé budovy. Ale netřeba jít dolů, půjdeme přes visutý most. Nebyl tady, až jednou pan šéf povídá: Děti, jsme my to ale; obcházíme to a zatím si tady můžeme udělat most. A druhý den už jsme po něm chodili."

  Z druhého patra správní budovy přecházíme visutým mostem do druhého patra vedlejší budovy, kde je umístěno exportní oddělení. „Tady většinou úřadoval“ říká průvodce. „Zajímal se teď jen o export, protože ten nás tlačil. A byl jen zde. Byl vždycky tam, kde ho bylo nejvíc třeba. Když nebylo v pořádku skladiště, úřadoval tam a nehnul se odtud, dokud to ve skladišti neklapalo. Tady se diriguje export do celého světa. Kde pan šéf úřadoval? Tam u toho stolu.

Blízko dveří, pod zavěšenou tabulkou „Ředitelna“, jsou postaveny do tvaru písmene „U“ tři stoly. Na prostředním stojí státní telefon, odkud mluvil „neznámý diktátor“ z Československa se světem, jehož nejdokonalejší a nejpodrobnější mapy jsou rozvěšeny na bocích regálů po celé místnosti. Vedle telefonního přístroje je pijáková kolíbka a na druhém stole telefonní seznam. Nic víc kromě těchto tří předmětů na těch třech stolech. Byly jeho věci už odneseny?

„Nikdy tam nic jiného neměl. Když mu někdo něco chtěl, přinesl si papíry sám. Pan šéf u sebe nosil jen blok „Standard“. Do něho psal cestou, nebo kde ho to napadlo, poznámky. Takový blok musel mít každý jeho vedoucí. Často je kontroloval, mě onehdy zastavil, abych prý mu ukázal svůj blok. Prohlédne ho a povídá: Pane Hudečku, máte tam týden staré věci, to by tam už nemělo být!“

Za tímto stolem, v kovovém křesle vlastní výroby s opěradlem, jak je znáte ze všech prodejen, sedával tehdy Tomáš Baťa. Po levici mu seděla písařka, stenografka a sekretářka slečna Zaorálková, která ví o způsobu šéfova života nejvíc, protože mu byla stále v patách. Odtud dirigoval vítěznou, opravdu mezinárodní ofensivu české boty.

„Když přišlo k panu šéfovi víc lidí najednou, dal si židli na stůl, sedal na ní a tak k nim mluvil, aby ho všichni viděli a slyšeli“ říká pan Hudeček. A na otázku, jak dlouho u toho stolu šéf pracoval, odpovídá: „ Někdy do jedenácti, někdy do dvou do noci, někdy do rána, zkrátka jak bylo třeba. To se pracovalo bez hodin. Teprve když pan šéf s vedoucími exportního nebo výrobního oddělení něco rozhodl, teprve až se na něčem ustálili, šli domů“

V exportním oddělení i teď klapou psací a počítací stroje, mladí muži jsou schýleni nad akty, roztříděnými podle zemí. U velkého pultu právě proti šéfovu stolu se zahálejícím telefonem se sešla skupina pohlavárů exportního a zásobovacího oddělení a radí se, jako kdyby se šéf měl za chvíli vrátit, aby posoudil  jejich návrhy. Kolem map, na nichž barevně podtřžená jména míst hovoří jasnou řečí o hustotě světové sítě Baťových prodejen, dojdete k velkým tabulím, na nichž je týdenní rozvrh „Odesílání výkazů“ prodeje ve světě. Odtud se dočtete, že například v úterý se šéf mohl podívat, jaký byl poslední týden obrat v Jugoslavii, Belgii, Luxembursku. V pátek musily být předloženy výkazy z Německa, Polska, Gibraltaru, Švýcar, Senegalu, Nigerie, Kamerunu, Gold Goostu. A tak dále, obrazy z imperia, nad nímž slunce skutečně nezapadá.

.

                                                                                 ..pokračování příště...

 

zpět