Kolektivní dům

Kolektivní dům - mezi lety 1945 - 1950 vyvrcholily ve Zlíně poválečné snahy o nalezení nových forem bydlení (tzv.kolektivního bydlení)  jedinečnou stavbou Kolektivního domu. Je uváděn jako jeden ze dvou kolektivních domů postavených na území Československa (druhý stojí v Litvínově - Hilský/Linhart). Zde musíme podotknout, že Zlín započal tuto novou formu výstavby již v díle chodbových Morýsových domů (Drofa) a i pozděj  tato forma bydlení našla pokračování ještě u experimentálního domu Drofa (1960), stejně jako segmentové domy na Jižních Svazích i jiné další velkokapacitní domy by se do této kategorie mohly  směle zařadit. Myšlenky a plány na kolektivní bydlení, zejména levicově smýšlejících architektů však brzy narazily na své limity. Například velmi skromné vybavení kuchyňských koutů přestalo brzy vyhovovat standardům bydlení, a tak se postupně od těchto myšlenek ustupovalo.

Autorem návrhu kolektivního domu byl J. Voženílek. Tento architekt působil úspěšně již v Baťových závodech a během války pracoval zejména na prvních návrzích montovaných staveb. Později odešel do Prahy, kde působil například jako hlavní architekt metropole.

Kolektivní dům je patnáctipodlažní, zahrnuje 26 třípokojových bytů 55-62 m2 a 76 dvoupokojových bytů (39 m2), vybavených kuchyňskými linkami. Pokoje bylo možno flexibilně upravit pomocí montovaných příček z dřevěných panelů. Konstrukčně se jedná opět o ve Zlíně osvědčený monolitický železobetonový skelet. Balkóny jsou vyrobeny z betonových prefabrikátů. V přízemí objektu byla navržena restaurace, klubovna a na terase tělocvična. Na budovu přímo navazuje přízemní nástavba, kde byly umístěny jesle a mateřská školka, kam mohly děti ráno rovnou přejít. V objektu se nalézala také družina, jesle, knihovna či fotokomora. Stavba je příkladem vrcholné poválečné konstruktivistické architektury.

Prostor bývalé restaurace (poz. nikdy vlastně pořádně nesloužila - v poválečném přídělovém systému nebylo jednoduché se starvovat v restauraci), který dlouho sloužil jako vysokoškolská menza, byl dnes přeměněn na městské kulturní centrum Alternativa a pořádají se zde výstavy a koncerty.