František Lydie Gahura

František Lydie Gahura

Narozen: 10. 10. 1891 - Zlín-Kudlov

Zemřel: 15. 9. 1958 - Brno

František L. Gahura se narodil ve Zlíně na Kudlově 10. října 1891 do rodiny cihláře. Vyučil se sochařství a štukatérství u Aloise Amorta v Uherském Hradišti. Po té odešel rozvíjet svůj talent do Prahy na Uměleckou průmyslovku, kde absolvoval školu sochařství u profesora Drahoňovského (1910 - 14). Již zde se mu dostalo poznání o důležitosti architektury vedle umění sochařského a tak vstoupil do architektonické školy profesora J. Plečnika, rovněž na Umělecko-průmyslové škole (1914 - 17). Své školní studium ukončil absolvováním na Akademii výtvarných umění, ve škole profesora Jana Kotěry (1919 - 23). V roce 1916 se oženil se spolužačkou Lýdií Rousovou, která byla jeho velkou inspirací, načež neváhal dokonce přijmout za své její křestní jméno. Ještě za svého studia se seznámil s Tomášem Baťou a pravděpodobně na doporučení Jana Kotěry, který ve Zlíně projektoval zahradní dělnickou kolonii se zúčastnil soutěže na projekt zlínské radnice, kde získal první místo. Podle jeho návrhu se začala budova stavět (1923) a tak se Gahura vrátil do rodného Zlína.

V následujícím roce je přijat do stavebního oddělení firmy Baťa a mezi jeho první úkoly patří dílčí regulační plán Zlína, včetně obytné kolonie Letná, na kterém Gahura pracoval ještě s Janem Kotěrou do jeho smrti v roce 1923. Od této chvíle se stává nejvýznamějším spolupracovníkem T. Bati, podílejícím se rozhodující měrou na urbanistickém formování a architektonickém rozvoji budoucí tváře města. V letech 1923 - 26 projektoval obytnou kolonii Domov na Tyršově nábeží ve Zlíně. Mezi první práce většího rozsahu patří výstavba pavilonového areálu Baťovy nemocnice, jako jednoho z prvních realizovaných pokusů o standardizovanou ošetřovací jednotku. Na projektu Gahura spolupracoval s MUDr. Albertem (pozdějším ředitelem nemocnice) v letech 1926-36. Vznikl tak netradičně uspořádaný soubor 17 horizontálně organizovaných objektů, účelně rozmístěných v zeleni s nadstandardním vybavením, odpovídajícím nejmodernějším požadavkům zdravotnické péče. V letech 1927-28 pracoval na výstavbě tzv. Masarykových škol, kde poprvé použil základní konstrukční modul 6,15 x 6,15 m, který se záhy stal základním stavebním prvkem, typickým pro baťovské konstruktivistické stavby ve městě i následně budovaných detašovaných satelitech v republice i v zahraničí. Tyto architektonicky vysoce kvalitní budovy, koncipované ve tvaru rozevřené knihy, tvořily rozhraní mezi východní částí budoucího náměstí Práce a nově se formující školní čtvrtí. Bohužel, po 60 letech trestuhodného "soudružského" zanedbání byla stavba odstraněna. V letech 1927-37 probíhala postupně výstavba parkového prospektu internátů na náměstí T.G.Masaryka. Budovy železobetonového skeletu, tovární konstrukce, s nejprve hranatými a později kruhovými sloupy, režnými výplněmi a bohatě prosklenými okenními plochami, velmi citlivě zasazeny do svažitého terénu, s nímž vytvářejí údolní osu v symbióze s přírodou. Svého času zde bydlelo na 6 tisíc mladých mužů a žen. Do roku 1927 spadá zbudování sakrálního objektu - kaple sv. Václava na Kudlově. Stavbu provedla firma J. Jarcovjáka, stavební materiál poskytl T. Baťa. Kaple byla vysvěcena v září 1929, Msgr. Antonínem Koblihou z Olomouce, kmotrou byla paní Marie Baťová. První významnou dominantou náměstí Práce byla bezesporu stavba obchodního domu v roce 1931. Hned v následujícím roce se zabýval projektem Velkého kina, jako dalšího důležitého fragmentu náměstí. Kinosál v jeho návrhu byl koncipován pro 2500 návštěvníků a stal se tak největším kinem v republice. Přestože byl navržen jako řešení dočasné a velmi úsporné (později se měl stát součástí plánovaného kulturně-společenského komplexu), slouží svému účelu, po řadě úprav dodnes. Jedním z nejvíce ceněných děl F.L.Gahury je Památník Tomáše Bati, postavený v roce 1933 jako hold zakladateli průmyslového impéria, po jeho tragické smrti 12.7.1932. Lehká a vzdušná krystalická hmota budovy s železobetonovou nosnou konstrukcí a celoproskleným pláštěm působila jako výstavní vitrína k uložení sbírek koncernu, současně završující a ukončující zelený prospekt internátů a škol. Ve vnitřním prostoru pavilonu nechyběla ani instalace letadla Junkers, ve kterém zakladatel T. Baťa tragicky zahynul.

V následujícím roce se Gahura stává prvním městským architektem a z roku 1934 je znám jeho "Upravovací plán obcí velkého Zlína", který se stal základní regulační koncepcí, podle které se stavělo v podstatě celá dvě další desetiletí. Dochází k dostavbám městských čtvrtí Zálešná, Podvesná, Díly, Lesní čtvť, Lazy a jejich účelnému propojení se středem města a továrnou. Vznikají další ulice v centru, buduje se tzv. Podřevnická magistrála Zlín - Otrokovice a také nová silnice Zlín - Vizovice. Dotváří se také školní čtvrť. V letech 1936-37 byl podle jeho návrhů ukončen parkový prospekt (náměstí T.G.M.) dostavbou dvou studijních ústavů po stranách památníku T. Bati. F.L. Gahura žil i s rodinou na Kudlově v domě č.p. 6 na Václavské ulici, který si k tomuto účelu sám přestavěl. Kromě celé řady detailních dílčích regulačních plánů byl autorem mnoha dalších projektů několika továrních budov, návrhů typů domků v dělnických koloniích, domů služeb v Brně a Praze (spoluautorství), kostela v Míškovicích a Lesního hřbitova, stejně jako celé řady nerealizovaných návrhů, plánů a koncepcí.

Nevýznamné rozhodně není ani jeho dílo sochařské, byl autorem například sochy J.A.Komenského pro měšťanskou školu stejně jako busty F. Bartoše a B. Němcové. K jeho dalším sochařským počinům patří socha lešetínského kováře na severní fasádě zlínské radnice nebo busta Tomáše Bati a J.A. Bati. Je nutno také zmínit jeho činnost pedagogickou. V letech 1938-46 byl profesorem na průmyslové škole stavební a na škole umění ve Zlíně, kde přednášel o výstavbě měst. Byl rovněž významným činovníkem a organizátorem kulturního života ve Zlíně, autorem mnoha odborných článků a publikace Estetika architektury (1943). Přátelil se s řadou významných osobností architektury mezinárodního významu (např. s Le Corbusierem).

Městským architektem byl F.L. Gahura až do roku 1945. Po válce byla jeho dlouholetá úzká spolupráce s firmou Baťa spíše přítěží a v roce 1946 je nucen odejít do Brna. Zde pracoval nejprve jako urbanista a projektant na Zemském národním výboru, později jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury. Vykořenění ze zlínského prostředí, ztráta části přátel, odpovídajících pracovních aktivit a osobní tragedie v rodině přinášejí určitou dávku frustrace a později těžké onemocnění. Architekt, urbanista a sochař, tvůrce baťovského Zlína František L. Gahura zemřel 15. září 1958 v Brně. Je pochován na Lesním hřbitově ve Zlíně, který sám projektoval.

V Gahurových pracích se mimořádně snoubí racionalistický přístup důsledného funkcionalisty s estetickým citem umělce a sochaře. Jeho díla vycházejíce z koncepční jednoduchosti, účelnosti a funkčnosti, zohledňujíce stránku sociální a ekonomickou, přesto nepostrádají charakter výtvarných objektů a architektonické estetiky. Gahura stál u zrodu základního stavebního modulu 6,15 x 6,15 m, který byl následně použit při výstavbě většiny zlínských továrních, obchodních a společenských budov. Byl autorem urbanistické koncepce průmyslového města v zahradách. Spolu s V. Karfíkem byli zakladateli a hlavními tvůrci zlínské architektonické tradice.

František Lydie Gahura
František Lydie Gahura
Související stránky: